Historie obce Brandýsek - květen 1945
"Již deset měsíců nás dělí od dob,na které mnoho z nás vzpomíná se zaťatou pěstí, neboť přešla přes nás doba, o které bude psát historie jako o údobí, kdy všeobecně řečeno hrubá moc, násilí a bezpráví měla vítězství téměř v hrsti a kdy mnohý z národa potácel se v úplné beznaději.Jest v tomto ohledu nutno sklonit se s úctou přede všemi, kteří se zbraní v ruce postavili se proti hordám řemeslných zabijáků, vycvičených a vybavených všemi zbraněmi jen proto, že se jednalo o věc těžce ubitého národa a že přišla chvíle, kdy byla národu dána možnost postaviti se proti svému největšímu nepříteli se zbraní v ruce, což platí zvláště pro poslední chvíle okupace.Obec Brandýsek svým jednáním a odhodláním svého občanstva splnila jako první a největší závora na státní silnici od Prahy na sever svůj úkol velmi čestně a se vší určitostí možno říci, že v plánech ustupujících germánských jednotek hrála nemalou strategickou úlohu a budila skutečný respekt. Síla a víra lidu, jehož hlad po vyrovnání a těžce získané zbraně budily oprávněnou hrůzu v plavých lebkách příslušníků vyvoleného národa, který došel k přesvědčení že průchod obcí si bude nutno předem vybojovati, při čemž nebude nouze o mrtvé a raněné."František Blahník
Dny osvobození
Dne 4. května 1945 ve 23 hodin dostávají všechny četnické stanice telefonický rozkaz, aby odstranily německé nápisy a ponechaly pouze české.
5. května kolem 11. hodiny dopoledne projelo obcí auto, jehož posádka střílela na klidně se chovající obyvatelstvo. Toto nezůstalo bez odezvy a na nádraží vznikla první skupina, která se rozhodla zastavovat všechna auta stažením závor. Již za půl hodiny bylo zastaveno lehké nákladní auto a tento úspěšný přepad přinesl 5 pušek, dostatečný počet nábojů a bedničku ručních granátů. Tyto ukořistěné zbraně se staly základem pro další bojové akce.
Téhož dne kolem 17. hodiny byla zastavena skupina tří automobilů a jednoho motocyklu, obsazená důstojníky SS. Nastal pravidelný boj, při kterém Němci překvapeni silou odporu naložili své raněné a dali se na ústup ku Praze. Při této akci bylo ukořistěno jedno auto a motocykl, jeden automat a značné množství jiných zbraní a nábojů. Byl zajat jeden důstojník SS a jedna žena.
Je jisto, že auta, která ustoupila ku Praze, informovala o situaci příslušná místa a že Brandýsek byl znám jako skutečné hnízdo odporu.
6. května jsou bojové jednotky doplňovány na patřičné stavy a v kanceláři poštovního úřadu se usadilo místní vojenské velitelství sestavené z důstojníků v záloze:
por. Rud. Schmalze – Skalského, poštovního úředníka
podpor. Václava Pouzara, učitele
podpor. Václava Rákosa, učitele
Vedení bojové skupiny u nádraží převzal poručík Adamec.
„Na Rovinách“ se podařilo vytvořit barikády z poražených stromů proti případnému útoku ze severu. U zábran postavených i na ostatních přístupových cestách se pravidelně střídaly ozbrojené hlídky.
Tento den je zajato 7 německých vojáků, kteří jsou po prohlédnutí propuštěni ke Slanému. Hlídce u nádraží se vzdali 4 letečtí důstojníci prchající z Ruzyně. Tito důstojníci byli stíháni vlastními soukmenovci za neuposlechnutí rozkazu bombardovat Prahu.
7. května v 11 hodin dopoledne vyjela za vedení por. Adamce část bojové jednotky od nádraží navázat spojení s Prahou. Do Prahy se však nedostali a po zjištění že se blíží silná německá kolona se vrátili zpět.
Odpoledne vjelo do závor u nádraží auto se střílejícím německým šílencem, který musel být zlikvidován střelbou stráže.
Padlo i rozhodnutí podminovat všechny mosty v obci. Potřebné trhaviny však zůstaly uloženy v kanceláři obce.
8. května se po zásahu Boh. Dobiáše vzdala skupina německých vojáků čítající 14 mužů a 2 důstojníky.
Kolem 13. hodiny se k Brandýsku přiblížila kolona 42 většinou pancéřových vozů, obsazených silně vyzbrojenými příslušníky SS, a několik autobusů. Doprovod zajišťovaly motocykly s kulomety. V koloně musela být skutečně německá elita, neboť kromě silného vyzbrojení bděl nad její bezpečností i jeden letoun, který střílel i po jednotlivých chodcích. Obyvatelstvo je vyzváno aby se ukrylo a do krytu jsou staženy i veškeré hlídky v obci. Odpor byl v tomto případě marný.
Při průjezdu kolony obcí bylo zjištěno, že na obou blatnících předního vozu jsou uvázáni civilisté. V jednom z nich je poznán občan Brandýska Emanuel Holas. Kolona za stálé střelby projížděla obcí téměř 10 minut. Zdá se skoro neuvěřitelné, že po tak silné střelbě utrpěl zranění pouze František Fatka z Brandýska.
Ještě před příjezdem kolony přišla první radostná zpráva:
.. Silné ruské jednotky projely Černčicemi a jsou v Lounech!!
Večer přijíždí od Třebusic skupina německých vozů a posádka hledá orientaci. Tato však byla již 4. května rozbita a spálena. Po dotazování je kolona poslána místo ke Kladnu ke Slanému. Celá skupina aut se však brzy přihnala ve velkém spěchu zpět a rozdělila se na Pchery, na Hnidousy a na Prahu.
Ve 23 hodin přijela od Třebusic velmi silná kolona s plným osvětlením, která pokračovala směrem ku Praze. Pozorovatelé tvrdí, že se jednalo o Američany. Určitě to však nikdo neví.
Po půlnoci s 8. na 9. května nikdo nespal. Od Slaného bylo slyšet silný rachot tanků.
V okolí hostince Na Veverce a v přilehlých uličkách postávalo velké množství obyvatelstva, které s nedočkavostí očekávalo přibližující se vozidla.
Z temnoty se vynořila silueta tanku. Před tankem postupuje několik postav. Tank v pomalé jízdě s příšerným rachotem zahýbá do zatáčky; nikdo nedýchá a zraky všech přímo hoří.
Tank zastavuje, jedna postava z doprovodu vychází vpřed, neboť tuší že jsou zde schovaní lidé a volá:
„Skolko kilometrov v Pragu?“
Těžko vypsati další okamžiky. Dav se zvedá, křičí, přímo šíleně se vrhá s jásotem a voláním „Rusové“ na tank a jeho doprovod. Každý chce projevit vděčnost, ale kolona však musí pokračovat dál ku Praze.
Jako na pokyn jsou po celé délce obce osvětlena a odkryta okna, rychle montovány žárovky tam, kde jich po celou dobu války nebylo třeba. Lidé se kupí kolem jízdní dráhy, volají, křičí a mávají. Řada vozidel a tanků se valí, snad bez konce.
Účastníci nikdy nezapomenou na tyto nejkrásnější chvíle v životě.
Tak uvítala obec Brandýsek Rudou armádu dne
9. května 1945.
Poslední oběti
Příchod Rudé armády přinesl jistotu, že nebezpečí již pominulo a ostražitost značně polevila i přes hlášení, že se v polích na východní straně obce objevili Němci.
V 5 hodin ráno nepřetržitý proud Ruských vozidel postupně zeslábl, až úplně ustal.
Této mezery chtělo využít asi 18 německých automobilů, které od Třebusic pronikly přímo do středu obce. Tyto vozy se však podařilo rychlým a odvážným způsobem bojové jednotky a občanstva zastavit, vojáky zajmout a odzbrojit. Celkem je zajato 150 Němců a několik estonských žen. Zajetím této skupiny bylo získáno velké množství zbraní a střeliva.
Po téměř hodinové přestávce, kdy obec začíná žíti opět pravidelným životem vynořují se znovu od Třebusic lehká německá vozidla, doprovázená motocykly. Na pokraji obce třesknou výstřely našich stráží. Hlídka na motocyklech rychle obrací a vrací se ke koloně. Němci opouštějí spěšně vozy. Vyzbrojeni automaty, granáty, pancéřovými pěstmi a kulomety se rozvinují v bojový řetěz. Celá východní strana obce je svírána mohutnými kleštěmi, které se pozvolna uzavírají. Naši zaujali boční postavení pod železnicí a snaží se zadržet levé křídlo útočníka. Rovněž ze serpentin nad obcí se ozývá střelba. Nastává pravidelný boj. Veškerá naše snaha však je marná. Němci v síle brigády se ze všech stran vrhají do obce a působí strašný zmatek.
Když se kolona přiblížila k obecnímu domu zajatí němci ve škole a na dvoře začali křičet a přivolali pomoc. Němečtí zabijáci se vrhají do domu osvobodit své zajaté soukmenovce. Téměř čtvrt hodiny trvá tento zmatek a pak nastává ticho – dílo zkázy jest dokonáno.
Výsledek útoku je hrozný
Na chodbě národního výboru leží Otokar Jilma, z kanceláře poštovního úřadu vybíhá Josef Pospíšil zraněný na hlavě, který jen o vlásek unikl smrti, za ním je vyváděn na ošetřovnu podporučík Václav Pouzar s průstřelem břicha. U prostřílených dveří na dvoře leží mrtví František Benda z Olšan a naproti ve dvoře domu čp. 49 mladý hoch Rudolf Weis.
V ošetřovně zůstali ukryti i čtyři zajatí němečtí lékaři, kteří se snaží pomoci doktoru Kramářovi s ošetřováním raněných.
I tentokrát Němci doplatili na zničené orientační tabulky, neboť místo na Kladno odbočili ke Slanému, kde padli přímo do rukou ruským tankovým jednotkám.
Z ruských tanků seskakuje pěchota a pancéřové věže oživují. Kolona, přímo z chodu, zaujímá bojové postavení. Následuje několik ran z tankových děl, které jsou doplňovány rachotem ruských automatů.
I z německé strany je slyšet střelbu, ale spíše ze zoufalství. Po krátkém boji němci opouštějí vozy, odhazují zbraně a zvedají ruce. Bledý německý důstojník odepíná svoji zbraň a odevzdává ji ruskému automatčíkovi. Nastává kapitulace.
Padlí Němci jsou snášeni na jedno místo. Ranění jsou obvazováni a zařazují se do kolony zajatců. Ruské tanky odstrkávají německá vozidla ze silnice a pokračují dále ku Praze.
Tak byla ukončena v Brandýsku vláda násilí a německé vzpupnosti.
Nadešel čas udělat i vlastní bilanci, která vykazuje značné ztráty:
František Benda, horník z Olšan, nar. 25. 1. 1899
/zemřel u vchodu do dvora obecního domu/
Rudolf Weis, svobodný, zámečník, nar. 15. 5. 1923
/padl při ústupu z obecního domu na dvoře čp. 49/
František Vosmík, ženatý, truhlář, nar. 5. 3. 1908
/padl v zatáčce státní silnice nad obcí/
Josef Kučera, svobodný, dělník, nar. 19. 8. 1925
/padl na křižovatce cest v obecních zahradách/
Karel Čížek, ženatý, horník, nar. 5. 3. 1908
/padl na cestě k pískovému lomu/
Vladimír Fürst, knihař, svobodný, nar. 16. 12. 1922
/padl na pokraji cihelny v Brandýsku/
Vladimír Konovodov, krasnoarmějec, nar. 1927
/padl na Rovinách/
Neznámý vojín Rudé armády /doklady nenalezeny/
/padl na Rovinách/
Kromě těchto obětí byla sebrána rozdrcená těla dvou nadšených hochů z Černčic u Loun:
Karla Kovaříka a Antonína Kubáče, kteří zahynuli při doprovodu ruských tanků dne 9. května 1945.
9. května 1945 umírá v okresní nemocnici v Kladně po zranění, které utrpěl průstřelem dutiny břišní při boji v obecním domě Václav Pouzar, odborný učitel, nar. 16.4.1913, velitel bojového oddílu.
27.5. 1945 umírá v nemocnici ve Slaném, na následky zranění, které utrpěl 9. května ráno, František Tesař, hutník, nar. 5.1. 1902.
9.května 1945 byl v Brandýsku zastřelen neznámým pachatelem horník František Ulašín.
Dne 13. května 1945 bylo uloženo 9 rakví s ostatky, přikrytých československou a sovětskou vlajkou, do společného hrobu na místním hřbitově v Brandýsku.
Němci byli pochováni, kromě jednotlivců pohřbených tam, kde padli, ve dvou společných hrobech Na Rovinách a dále ve dvou společných hrobech při obecním hřbitově v Brandýsku. Zde je celkem 29 padlých.
Vyňato z brožury Františka Blahníka - Brandýsek 1939 -1945,vydané k příležitosti odhalení pomníku padlých 9. 5. 1946, náklademMNV v Brandýsku.Upravil: Jaroslav Grubner, člen MKB z.s.
"Již deset měsíců nás dělí od dob,na které mnoho z nás vzpomíná se zaťatou pěstí, neboť přešla přes nás doba, o které bude psát historie jako o údobí, kdy všeobecně řečeno hrubá moc, násilí a bezpráví měla vítězství téměř v hrsti a kdy mnohý z národa potácel se v úplné beznaději.
Jest v tomto ohledu nutno sklonit se s úctou přede všemi, kteří se zbraní v ruce postavili se proti hordám řemeslných zabijáků, vycvičených a vybavených všemi zbraněmi jen proto, že se jednalo o věc těžce ubitého národa a že přišla chvíle, kdy byla národu dána možnost postaviti se proti svému největšímu nepříteli se zbraní v ruce, což platí zvláště pro poslední chvíle okupace.
Obec Brandýsek svým jednáním a odhodláním svého občanstva splnila jako první a největší závora na státní silnici od Prahy na sever svůj úkol velmi čestně a se vší určitostí možno říci, že v plánech ustupujících germánských jednotek hrála nemalou strategickou úlohu a budila skutečný respekt. Síla a víra lidu, jehož hlad po vyrovnání a těžce získané zbraně budily oprávněnou hrůzu v plavých lebkách příslušníků vyvoleného národa, který došel k přesvědčení že průchod obcí si bude nutno předem vybojovati, při čemž nebude nouze o mrtvé a raněné."
František Blahník
Dny osvobození
Dne 4. května 1945 ve 23 hodin dostávají všechny četnické stanice telefonický rozkaz, aby odstranily německé nápisy a ponechaly pouze české.
5. května kolem 11. hodiny dopoledne projelo obcí auto, jehož posádka střílela na klidně se chovající obyvatelstvo. Toto nezůstalo bez odezvy a na nádraží vznikla první skupina, která se rozhodla zastavovat všechna auta stažením závor. Již za půl hodiny bylo zastaveno lehké nákladní auto a tento úspěšný přepad přinesl 5 pušek, dostatečný počet nábojů a bedničku ručních granátů. Tyto ukořistěné zbraně se staly základem pro další bojové akce.
Téhož dne kolem 17. hodiny byla zastavena skupina tří automobilů a jednoho motocyklu, obsazená důstojníky SS. Nastal pravidelný boj, při kterém Němci překvapeni silou odporu naložili své raněné a dali se na ústup ku Praze. Při této akci bylo ukořistěno jedno auto a motocykl, jeden automat a značné množství jiných zbraní a nábojů. Byl zajat jeden důstojník SS a jedna žena.
Je jisto, že auta, která ustoupila ku Praze, informovala o situaci příslušná místa a že Brandýsek byl znám jako skutečné hnízdo odporu.
6. května jsou bojové jednotky doplňovány na patřičné stavy a v kanceláři poštovního úřadu se usadilo místní vojenské velitelství sestavené z důstojníků v záloze:
por. Rud. Schmalze – Skalského, poštovního úředníka
podpor. Václava Pouzara, učitele
podpor. Václava Rákosa, učitele
Vedení bojové skupiny u nádraží převzal poručík Adamec.
„Na Rovinách“ se podařilo vytvořit barikády z poražených stromů proti případnému útoku ze severu. U zábran postavených i na ostatních přístupových cestách se pravidelně střídaly ozbrojené hlídky.
Tento den je zajato 7 německých vojáků, kteří jsou po prohlédnutí propuštěni ke Slanému. Hlídce u nádraží se vzdali 4 letečtí důstojníci prchající z Ruzyně. Tito důstojníci byli stíháni vlastními soukmenovci za neuposlechnutí rozkazu bombardovat Prahu.
7. května v 11 hodin dopoledne vyjela za vedení por. Adamce část bojové jednotky od nádraží navázat spojení s Prahou. Do Prahy se však nedostali a po zjištění že se blíží silná německá kolona se vrátili zpět.
Odpoledne vjelo do závor u nádraží auto se střílejícím německým šílencem, který musel být zlikvidován střelbou stráže.
Padlo i rozhodnutí podminovat všechny mosty v obci. Potřebné trhaviny však zůstaly uloženy v kanceláři obce.
8. května se po zásahu Boh. Dobiáše vzdala skupina německých vojáků čítající 14 mužů a 2 důstojníky.
Kolem 13. hodiny se k Brandýsku přiblížila kolona 42 většinou pancéřových vozů, obsazených silně vyzbrojenými příslušníky SS, a několik autobusů. Doprovod zajišťovaly motocykly s kulomety. V koloně musela být skutečně německá elita, neboť kromě silného vyzbrojení bděl nad její bezpečností i jeden letoun, který střílel i po jednotlivých chodcích. Obyvatelstvo je vyzváno aby se ukrylo a do krytu jsou staženy i veškeré hlídky v obci. Odpor byl v tomto případě marný.
Při průjezdu kolony obcí bylo zjištěno, že na obou blatnících předního vozu jsou uvázáni civilisté. V jednom z nich je poznán občan Brandýska Emanuel Holas. Kolona za stálé střelby projížděla obcí téměř 10 minut. Zdá se skoro neuvěřitelné, že po tak silné střelbě utrpěl zranění pouze František Fatka z Brandýska.
Ještě před příjezdem kolony přišla první radostná zpráva:
.. Silné ruské jednotky projely Černčicemi a jsou v Lounech!!
Večer přijíždí od Třebusic skupina německých vozů a posádka hledá orientaci. Tato však byla již 4. května rozbita a spálena. Po dotazování je kolona poslána místo ke Kladnu ke Slanému. Celá skupina aut se však brzy přihnala ve velkém spěchu zpět a rozdělila se na Pchery, na Hnidousy a na Prahu.
Ve 23 hodin přijela od Třebusic velmi silná kolona s plným osvětlením, která pokračovala směrem ku Praze. Pozorovatelé tvrdí, že se jednalo o Američany. Určitě to však nikdo neví.
Po půlnoci s 8. na 9. května nikdo nespal. Od Slaného bylo slyšet silný rachot tanků.
V okolí hostince Na Veverce a v přilehlých uličkách postávalo velké množství obyvatelstva, které s nedočkavostí očekávalo přibližující se vozidla.
Z temnoty se vynořila silueta tanku. Před tankem postupuje několik postav. Tank v pomalé jízdě s příšerným rachotem zahýbá do zatáčky; nikdo nedýchá a zraky všech přímo hoří.
Tank zastavuje, jedna postava z doprovodu vychází vpřed, neboť tuší že jsou zde schovaní lidé a volá:
„Skolko kilometrov v Pragu?“
Těžko vypsati další okamžiky. Dav se zvedá, křičí, přímo šíleně se vrhá s jásotem a voláním „Rusové“ na tank a jeho doprovod. Každý chce projevit vděčnost, ale kolona však musí pokračovat dál ku Praze.
Jako na pokyn jsou po celé délce obce osvětlena a odkryta okna, rychle montovány žárovky tam, kde jich po celou dobu války nebylo třeba. Lidé se kupí kolem jízdní dráhy, volají, křičí a mávají. Řada vozidel a tanků se valí, snad bez konce.
Účastníci nikdy nezapomenou na tyto nejkrásnější chvíle v životě.
Tak uvítala obec Brandýsek Rudou armádu dne
9. května 1945.
Poslední oběti
Příchod Rudé armády přinesl jistotu, že nebezpečí již pominulo a ostražitost značně polevila i přes hlášení, že se v polích na východní straně obce objevili Němci.
V 5 hodin ráno nepřetržitý proud Ruských vozidel postupně zeslábl, až úplně ustal.
Této mezery chtělo využít asi 18 německých automobilů, které od Třebusic pronikly přímo do středu obce. Tyto vozy se však podařilo rychlým a odvážným způsobem bojové jednotky a občanstva zastavit, vojáky zajmout a odzbrojit. Celkem je zajato 150 Němců a několik estonských žen. Zajetím této skupiny bylo získáno velké množství zbraní a střeliva.
Po téměř hodinové přestávce, kdy obec začíná žíti opět pravidelným životem vynořují se znovu od Třebusic lehká německá vozidla, doprovázená motocykly. Na pokraji obce třesknou výstřely našich stráží. Hlídka na motocyklech rychle obrací a vrací se ke koloně. Němci opouštějí spěšně vozy. Vyzbrojeni automaty, granáty, pancéřovými pěstmi a kulomety se rozvinují v bojový řetěz. Celá východní strana obce je svírána mohutnými kleštěmi, které se pozvolna uzavírají. Naši zaujali boční postavení pod železnicí a snaží se zadržet levé křídlo útočníka. Rovněž ze serpentin nad obcí se ozývá střelba. Nastává pravidelný boj. Veškerá naše snaha však je marná. Němci v síle brigády se ze všech stran vrhají do obce a působí strašný zmatek.
Když se kolona přiblížila k obecnímu domu zajatí němci ve škole a na dvoře začali křičet a přivolali pomoc. Němečtí zabijáci se vrhají do domu osvobodit své zajaté soukmenovce. Téměř čtvrt hodiny trvá tento zmatek a pak nastává ticho – dílo zkázy jest dokonáno.
Výsledek útoku je hrozný.
Na chodbě národního výboru leží Otokar Jilma, z kanceláře poštovního úřadu vybíhá Josef Pospíšil zraněný na hlavě, který jen o vlásek unikl smrti, za ním je vyváděn na ošetřovnu podporučík Václav Pouzar s průstřelem břicha. U prostřílených dveří na dvoře leží mrtví František Benda z Olšan a naproti ve dvoře domu čp. 49 mladý hoch Rudolf Weis.
V ošetřovně zůstali ukryti i čtyři zajatí němečtí lékaři, kteří se snaží pomoci doktoru Kramářovi s ošetřováním raněných.
I tentokrát Němci doplatili na zničené orientační tabulky, neboť místo na Kladno odbočili ke Slanému, kde padli přímo do rukou ruským tankovým jednotkám.
Z ruských tanků seskakuje pěchota a pancéřové věže oživují. Kolona, přímo z chodu, zaujímá bojové postavení. Následuje několik ran z tankových děl, které jsou doplňovány rachotem ruských automatů.
I z německé strany je slyšet střelbu, ale spíše ze zoufalství. Po krátkém boji němci opouštějí vozy, odhazují zbraně a zvedají ruce. Bledý německý důstojník odepíná svoji zbraň a odevzdává ji ruskému automatčíkovi. Nastává kapitulace.
Padlí Němci jsou snášeni na jedno místo. Ranění jsou obvazováni a zařazují se do kolony zajatců. Ruské tanky odstrkávají německá vozidla ze silnice a pokračují dále ku Praze.
Tak byla ukončena v Brandýsku vláda násilí a německé vzpupnosti.
Nadešel čas udělat i vlastní bilanci, která vykazuje značné ztráty:
František Benda, horník z Olšan nar. 25.1. 1899
/zemřel u vchodu do dvora obecního domu/
Rudolf Weis, svobodný, zámečník, nar. 15.5. 1923
/padl při ústupu z obecního domu na dvoře čp. 49/
František Vosmík, ženatý, truhlář, nar. 5.3. 1908
/padl v zatáčce státní silnice nad obcí/
Josef Kučera, svobodný, dělník, nar. 19.8. 1925
/padl na křižovatce cest v obecních zahradách/
Karel Čížek, ženatý, horník, nar. 5.3. 1908
/padl na cestě k pískovému lomu/
Vladimír Fürst, knihař, svobodný, nar. 16.12. 1922
/padl na pokraji cihelny v Brandýsku/
Vladimír Konovodov, krasnoarmějec, nar. 1927
/padl na Rovinách/
Neznámý vojín Rudé armády /doklady nenalezeny/
/padl na Rovinách/
Kromě těchto obětí byla sebrána rozdrcená těla dvou nadšených hochů z Černčic u Loun:
Karla Kovaříka a Antonína Kubáče, kteří zahynuli při doprovodu ruských tanků dne 9. května 1945.
9. května 1945 umírá v okresní nemocnici v Kladně po zranění, které utrpěl průstřelem dutiny břišní při boji v obecním domě Václav Pouzar, odborný učitel, nar. 16.4.1913, velitel bojového oddílu.
27.5. 1945 umírá v nemocnici ve Slaném, na následky zranění, které utrpěl 9. května ráno, František Tesař, hutník, nar. 5.1. 1902.
9.května 1945 byl v Brandýsku zastřelen neznámým pachatelem horník František Ulašín.
Dne 13. května 1945 bylo uloženo 9 rakví s ostatky, přikrytých československou a sovětskou vlajkou, do společného hrobu na místním hřbitově v Brandýsku.
Němci byli pochováni, kromě jednotlivců pohřbených tam, kde padli, ve dvou společných hrobech Na Rovinách a dále ve dvou společných hrobech při obecním hřbitově v Brandýsku. Zde je celkem 29 padlých.
Vyňato z brožury Františka Blahníka - Brandýsek 1939 -1945, vydané k odhalení pomníku padlých 9. 5. 1946, nákladem MNV v Brandýsku.
Upravil Jaroslav Grubner, člen MKB z.s.
